Ačkoli se jedná o stavbu významnou jak historicky, tak turisticky, její novodobá historie není nijak radostná. Dlouhá léta rozhledna díky nedůslednosti úředního šimla nikomu nepatřila, protože úředně vlastně ani neexistovala. A co nikomu nepatří, o to se nikdo nestará. Vytrvalá snaha berounské radnice o řešení vlastnického vakua přinesla ovoce a rozhledna se v září 2013 oficiálně stala majetkem města. Zdálo se, že z pohledu údržby a péče nastávají pro rozhlednu lepší časy. Jenže zdání často klame. Bohužel tomu tak bylo i v tomto případě. Přesto, že si vedení radnice bylo vědomo, v jakém stavu významnou památku přebírá, léta běžela a jediný, kdo na Dědu nezahálel byl pověstný „zub času“. Po devíti letech strávených v majetku města byla rozhledna v září 2022 znepřístupněna. Stalo se tak ve stejném měsíci, kdy spolek Cesta Česka představil novou poutní cestu spojující Říp a Blaník, jejíž trasa vede přes vrchol Děd. Odpověď na otázku z titulku tohoto příspěvku tak není těžké najít. Ano. Rozhledna na Dědu v současné době dělá Berounu ostudu. A ostuda je o to větší, že majitel rozhledny vedle péče a údržby naprosto nezvládl ani důstojný způsob jejího uzavření. Plastová cedule VSTUP ZAKÁZÁN houpající se na červenobílé igelitové pásce a rezavá betonářská výztuž ve vstupním portálu jsou opravdu smutnou vizitkou toho, jak si město váží svého majetku. A jaký vzkaz tímto posílá výletníkům z blízkého i vzdáleného okolí, kterých k rozhledně přišly od jejího znepřístupnění stovky.
Dělá rozhledna na Dědu městu Beroun ostudu?
6.10.2023 - autor: Jiří Prošek
Na konci předminulého století dokázali naši předci zázrak. Za pouhé čtyři měsíce postavili na vrcholu kopce Děd kamennou rozhlednu. Bez terénních nákladních automobilů, mobilních elektrocentrál, laserových zaměřovačů a jiných technických vymožeností, které jsou dnes samozřejmostí. Vystačili jen s lidskou a zvířecí silou. A stavba to byla kvalitní, protože rozhledna stojí dodnes. Už více jak rok se však z jejího ochozu nejde rozhlédnout. Důvodem nejsou okolní vzrostlé stromy, ale její technický stav.
autor: Jiří Prošek