Jak jsem se dostal k tanci?
Má první zkušenost s tancem byla v roce 1991 u Romany Chvátalové. Dělal jsem swing, což byla i první formace, kterou jsem tančil. Bylo to super. Potkal jsem tam lidi, kteří mě pak inspirovali v další práci. V pozdější době mě pak inspiroval skvělý pedagog Rasťo Letenaj. A v neposlední řadě moje žena, bez které bych nebyl tam, kde jsem.
Koho považuji za svého největšího učitele?
Nemám konkrétního člověka, ke kterému bych vzhlížel a byl mi učitelem po celou dobu. Spíše jsem koukal, jak to dělají ostatní a snažil se nalézt svoji cestu. To, co jsem viděl, byla předloha, kterou jsem se snažil přizpůsobil svému prostředí - tedy RAKu. Koukal jsem a stále koukám, jak pracovat na lekci, vést soubor, ale i školu jako celek.
Na jakou věc spojenou s tancem nikdy nezapomenu?
Mám mnoho krásných vzpomínek, ale asi není nic, co by si zasloužilo vyzdvihnout. Nechci ublížit jiným vzpomínkám. Vždy mě ale bavily chvíle, kdy jsem tančil se svou ženou, když mi během tance říkala : „Táto neblázni“! To mě vystihuje. Když jsem na jevišti, neumím jet jenom na sto procent. Vždy to valím víc!
Jestli jde odhadnout, zda má dítě talent hned od začátku?
U starších dětí, mezi sedmým a desátým rokem, se dá talent odhadnout. Vidíte, jak se pohybují, jakou mají stavbu těla, jak jim je či není pohyb přirozený. U těch menších lze odhadnout muzikálnost, stavbu těla nikoliv. Hodně důležitá je ale chuť pracovat. Zažil jsem talenty, kterým chyběla touha. A bez té je nadání k ničemu. Pokud má člověk chuť a touhu něčeho dosáhnout, tak i když na začátku nevypadá jako super tanečník, může se jím stát.
Jaký song se mi vybaví, když si vzpomenu na své taneční začátky?
Nad tím nemusím dlouho přemýšlet. Je to jednoznačně Vanilla Ice - Ice Ice Baby. Když ho někde hrají, mám vždy úsměvem na tváři. Mám tu píseň pro případ potřeby ve svém mobilu.
Co vidím, když se ohlédnu do minulosti?
Skoro třicet let práce s dětmi, mnoho spokojených tanečníků. Vidím, že už k nám chodí druhá generace a mám z toho radost. Uvědomuji si, že nejde tolik o medaile, i když děti je mají rády. Jde o to dát prostor něco se naučit, někam se posunout. Nejen jako tanečníci, ale i jako lidé. Mnoho dětí, které začnou v RAKu tančit, si tu najdou kamarády na celý život.
Jaká je nejbližší budoucnost RAKu?
Až skončí zápis, pustíme se do práce. Máme připraven pořad pro děti, který budeme hrát v divadlech. Jde o takové seznámení s tancem, kterým bude provázet mim společně s tanečníky RAKu a taneční konzervatoře. O tom bude podzim. A potom se budeme připravovat na soutěžní sezónu 2021. Doufám, že o ni nepřijdeme tak, jako o tu letošní.
