Jak bys hodnotil uplynulý školní rok jako ředitel Soukromé základní umělecké školy Dr. Lidinské?
Byl to pro naši školu rozhodně výjimečný rok. A to hned v několika ohledech. Na jeho začátku, tedy loni na podzim, jsme se několika představeními v pražském Divadle Radka Brzobohatého a na Staroměstském náměstí loučili s muzikálem „Marcel hledá kapelu“, ve kterém si s našimi dětmi zahrál jako host Xindl X. Na berounských a pražských představeních ho vidělo dohromady více než 3.000 diváků. Takhle výjimečný ohlas nás samozřejmě potěšil a motivoval v práci na dalším muzikálovém projektu, který měl mít premiéru letos na jaře.
Ale ze známých důvodů neměl. V jaké fázi příprav vás karanténa zastihla?
Dá se říct, že v úplně závěrečné. Scénář a písničky jsme napsali už během podzimu, po Vánocích jsme s dětmi natočili cédéčko, celé představení nazkoušeli a chystali se na premiéru. Potom byl najednou ze dne na den konec a celý projekt jsme museli přesunout na podzim. Teď doufáme, že se situace nezhorší, a my v neděli 1. listopadu uvedeme v kulturním domě Plzeňka světovou premiéru již třetího autorského muzikálu s názvem Únos třídní učitelky.
Muzikál jste po jarním uzavření škol přesunuli na podzim, ale co výuka? Fungovala nějakým náhradním způsobem?
Po vyhlášení karantény jsme přešli prakticky okamžitě na online výuku, která u nás zafungovala skvěle. Naši učitelé jsou z velké části mladí lidé, proto jim přechod na online komunikaci nedělal žádné problémy. Některé děti měly během této doby hodiny se svým pedagogem i několikrát týdně a paradoxně to vztahy mezi žáky a učiteli často posílilo.
Muzikál jste sice na jaře odehrát nemohli, ale přesto na jarním hudebním nebi vyšly hned dvě nové hvězdy spojené s vaší školou. Jaký je to pocit?
Předpokládám, že máš na mysli veleúspěšnou účast našich studentek v soutěži Superstar 2020 na TV Nova, kdy Veronika Weissová postoupila do semifinále a Dominika Lukešová se probojovala dokonce do superfinále a skončila na celkovém 4.místě. To je samozřejmě neuvěřitelný úspěch, ze kterého máme všichni obrovskou radost. Vedle těchto “velkých” příběhů je tu ale velká spousta “malých”, které nám dělají radost úplně stejně. Naše škola má více než šest stovek žáků a každý z nich má svůj “malý” úžasný příběh. Naučil se vysněnou písničku, jejich kapela odehrála první koncert, zahrál si poprvé na bicí s ostatními muzikanty a tak dále. Podle mého názoru jsou tyhle “malé” příběhy vlastně důležitější.
Když se premiéra muzikálu „Únos třídní učitelky“ posunula o půl roku, znamená to, že budou v nadcházejícím školním roce premiéry hned dvou muzikálů? Odložená na podzim a další v květnu?
To bychom asi nezvládli. Muzikál je skutečně práce na celý školní rok. Určitě nám to ale nedá a na jaro něco nového připravíme. Chtěli bychom udělat představení pro menší děti, něco možná trochu více pohádkového, ale to se nechte překvapit.
Vedle toho, že jsi ředitelem zušky, jsi také velmi aktivní muzikant. Jak hodnotíš uplynulý školní rok z tohoto pohledu. Byl asi také plný překvapení?
To rozhodně! První pololetí proběhlo podle plánu. Koncertoval jsem s Radůzou, Lucií Bílou a běžely další projekty. Nahrával jsem ve studiích, vyšlo několik titulů, které jsem natočil. Za všechny bych určitě chtěl zmínit album Vladimíra Mišíka ‚Jednou tě potkám‘. A do toho zasáhla coronavirová opatření. Postupně se rušila celá turné, desítky dalších koncertů…
To pro tebe musela být velká změna. Hudebník, který je mnoho let stále na cestách, musí být několik měsíců zavřený doma. Jak jsi to snášel?
Vystřídaly se snad všechny možné emoce - od zděšení, přes úlevu a nadšení z volného času, kterého jsem měl tolik naposledy jako náctiletý, až po zdravou a přiměřenou rezignaci, kdy se snažím vše brát tak, jak to přichází. A je to také příležitost věnovat se věcem a hlavně lidem, na které jsem do té doby neměl čas.
Zmínil jsi album Vladimíra Mišíka, které mělo obrovský ohlas nejen u diváků, ale i u kritiků. V anketě Akademie populární hudby získala deska šest Andělů včetně toho za Album roku. Tolik ocenění nezískalo nikdy žádné jiné album. Jaký to je pocit, podílet se na takto výjimečném projektu? A jak vlastně došlo ke spolupráci s takovou legendou?
Potkali jsme se, když jsme s Petrem Ostrouchovem připravovali píseň Láska je jako večernice na finálový večer Českých lvů 2018, kde ji Vláďa zazpíval se svým synem Adamem. Vláďu to zaujalo a oslovil nás potom s tím, že má sen natočit své “poslední” album. A jestli bychom nechtěli zkusit pár písní. Natočili jsme dvě a bylo to skvělé. Potom další tři a tak dále, až bylo na světě celé album. A hned jsme věděli, že vzniklo něco úžasného. Vláďa je skvělý člověk, kterému se podařilo najít klíč, jak skloubit poezii a hudbu. Jsem moc rád, že naše CD má takový ohlas. No, a protože už jsme byli zase ve studiu, vypadá to, že „Jednou tě potkám“ nebude Vláďova poslední deska.
