Podle účtenky jsem sice později zjistil, že jsem vítal prezidenta v plavkách, ale kdo by řešil takový detail. Letos bych už na svůj omyl ani nepřišel. Od té doby, co jsou všechny účtenky povinně „ee“ (elektronicky evidovány), je demonstrativně odmítám převzít. Tedy pokud je nutně nepotřebuji do svého „kontrolně hlášeného“ účetnictví.
Letos v dubnu jsem na poslední chvíli sháněl pro změnu placky. Takové ty se zavíracím špendlíkem. Které si připnete na klopu saka nebo na čepici a vyjadřujete tím názor. Nebyly pro prezidenta, ale pro profesora. Zatím jsem jich měl za úkol sehnat narychlo pár stovek, ale pevně věřím, že přijde objednávka na další. A že se i díky těmto plackám stane na začátku příštího roku z profesora prezident.
Když jsem před rokem chystal svůj osobní protest proti prezidentovi, ani ve snu by mě nenapadlo, že o dvanáct měsíců později budu součástí týmu, který dělá prezidentskou kampaň. Od mnoha kamarádů jsem slyšel, že je to stejně marné. Že vyměnit na Hradě Miloše za Drahoše je nereálné. Já ale věřím, že se to povede. Vlastně jsem si tím jistý. Dokonce natolik, že se klidně vsadím. Pokud budeme po volbách na dalších pět let odsouzeni k prezidentování Miloše Zemana, nechám si propíchnout ucho, dám si do něj placku s fotkou Jiřího Drahoše, a oblečen jen do červených trenýrek (co jsou podle účtenky plavky) budu příští rok v dubnu demonstrovat svůj politický názor před některou berounskou kavárnou.
Jiří Prošek
