Předávání Trilobitů bylo loni i letos přenášeno Českou televizí a vše tak muselo být důsledně podřízeno předepsanému časovému rozvrhu. Díky tomu se nekonaly žádné dlouhé proslovy. Panu Kůsovi však i velmi omezený časový prostor stačil na to, aby nejednomu divákovi hnul žlučí. Tedy myslím nejednomu divákovi z Berouna a blízkého okolí. Nebo ještě přesněji spoustě diváků, kteří alespoň zevrubně znají jeho politickou minulost. Jeho dlouhou politickou minulost. Tak dlouhou, že větší část neproběhla po sametově revolučním roce 1989 v oranžových barvách ČSSD, ale před tímto zlomovým datem s úplně jinou stranickou legitimací v kapse. Bez nadsázky se dokonce dá říct, že listopadové události onoho roku slibně nastartovanou kariéru soudruha v nejlepších letech na dlouhou dobu zbrzdily. Nevracel bych se tak daleko do minulosti Ivana Kůse a nevytahoval kostlivce ze skříní, kdyby si o to sám opakovaně neřekl. Jenomže on to udělal. Loni dokázal do svého krátkého vystoupení začlenit připomenutí sebeoběti Jana Palacha a letos ve svých několika vteřinách slávy připomněl kulaté výročí Charty 77 (k vidění zde - čas 48:30).
Nejsem dost starý na to, abych mu osobně mohl připomenout jeho postoje a reálné skutky z roku 1969, ani z let následujících po roce 1977. Dobře ale vím, kam až to dotáhl do roku 1989. Ivan Kůs politicky vyzrával a úspěšně dospěl v době budování socializmu. A i když v určité chvíli přestoupil v zájmu pokračování kariéry do perspektivnějšího klubu, myšlením a chováním zůstal dál soudruhem. To mu asi lze těžko vyčítat, protože starého psa novým kouskům zřejmě opravdu nenaučíš. Zvláště, když o to nestojí, a nic nového se učit nechce. Voliči nezvolený náhradní berounský starosta má při předávacím ceremoniálu Trilobitů možná pocit, že se ocitl sám v obležení třídních nepřátel. S ohledem na skutečnost, že Filmový a televizní svaz byl po řadu let, kdy Kůsova politická hvězda stoupala vzhůru, jeho výše postavenými soudruhy zakázán, se tomu ani nelze divit. Bohužel nezvolil pro takovouto situaci správnou taktiku. Místo toho, aby se pokusil splynout s davem, nesmyslně a opakovaně na sebe upozornil. Takže by neměl být překvapen tím, že na sebe upoutá pozornost. A měl by v paměti začít hledat odpovědi na otázky, které možná přijdou… Protože kdo seje vítr, měl by být připraven na bouřlivou sklizeň.
text Jiří Prošek, foto Markéta Kobrsková
