Když někdo nečekaně odchází z významné pozice ze zdravotních důvodů, automaticky se spekuluje, co za jeho odchodem opravdu vězí. Nezlomil Vám ve skutečnosti vaz neúspěšný pokus o prodej pozemků města v areálu golfového hřiště na minulém zasedání zastupitelstva?
Tak především nemám zlomený vaz. Neodcházím z funkce starostky proto, že bych z nějakého důvodu musela. Nejrůznějším spekulacím a konspiračním teoriím o důvodech mé rezignace ale těžko zabráním. A máte asi pravdu v tom, že se objeví. V otázce jste zmínil nečekaný odchod, ale ono to tak
nečekané ve skutečnosti není.
A pokud jde o prodej pozemků, je úsměvné si myslet, že právě ten by měl být příčinou mého odchodu z funkce starostky. V porovnání s takovými kauzami jako budoucnost areálu TIBA, spor okolo bývalé skládky na Lištici, hrozba těžby břidličných plynů na Berounsku a řady dalších totiž vlastně o nic nešlo. Považovala jsem prodej pozemků, na kterých reálně stojí golfový areál, za pro město výhodný, ale většina v zastupitelstvu rozhodla jinak. Takže jediné, co mě na tom celém mrzí je, že jsme při tom „golfovém“ hlasování nedokázali správně spočítat hlasy.
Jak vážné jsou zdravotní důvody, kvůli kterým jste odstoupila?
Domnívám se, že to je čistě moje soukromá věc. Ale na druhou stranu cítím, že bych to nějak okomentovat měla. Takže moje zdravotní problémy jsou v současné době natolik vážné, že je nechci nadále ignorovat. K jejich řešení potřebuji především čas a klid, což při tak exponované funkci zkrátka nejde. Zvláště ne v situaci, kdy dlouhodobě pracuji s velmi oslabeným týmem. Do voleb v roce 2014, v nichž jsem u občanů obhájila mandát starostky, jsem šla s tím, že město velikosti Berouna potřebuje pro efektivní fungování vedle starosty ještě dva místostarosty na plný úvazek a s maximálním nasazením. Od jara to bohužel táhneme jen ve dvou a přitom máme za sebou neskutečně náročný rok. No a ta dlouhodobá zátěž si logicky vybírá svou daň. Jsem toho názoru, že závažným zdravotním komplikacím je lépe předcházet, než následně řešit jejich důsledky. A já už zkrátka nechci ignorovat varovné signály, které mi můj organismus vysílá.
Je něco, co by mohlo vaše rozhodnutí zvrátit?
To dost dobře nejde. Moje rezignace proběhla na zasedání zastupitelstva a nelze ji vzít zpět.
Tak jinak. Co uděláte, pokud budete znovu navržena do funkce starostky?
Myslíte teď? V žádném případě nebudu souhlasit.
Starostkou jste se nestala hned po volbách na podzim v roce 2010, ale až na jaře 2011. Tehdy jste po „velikonoční revoluci“ vystřídala v čele města vítěze voleb Tomáše Havla. Aktuálně jste vítězkou voleb vy, a ten samý Tomáš Havel je členem zastupitelstva. Může se stát, že to bude právě on, kdo vás nahradí?
Věřím, že ne. Tyto dvě situace totiž nejde v žádném případě srovnávat. Já odcházím z vlastního rozhodnutí. Pan Havel byl z funkce odvolán většinou zastupitelů, kteří měli oprávněnou obavu z toho, kam město povede člověk, jenž není schopen rozhodovat a když už přece jen rozhodne, nedokáže následně stát za svým názorem. To byl skutečný a hlavní důvod jeho konce. Jen nám ho tenkrát bylo vlastně líto, a tak jsme nechtěli naplno říct, že na funkci starosty Berouna nestačí. A na tom se od té doby nic nezměnilo.
Je v zastupitelstvu někdo, koho byste vy sama ráda viděla v křesle starosty?
Je, ale konkrétní nebudu. Nastalá situace chce svůj čas a já už nebudu ten, kdo povede jednání o dalším uspořádání.
Najít vašeho nástupce nejspíš nebude nic jednoduchého. Jak dlouho může být město bez starosty?
Z pohledu legislativy poměrně dlouho, vlastně klidně až do příštích voleb. V reálu bude ale záležet na tom, pro jaký Beroun se současné zastupitelstvo rozhodne. Na místě přešlapující a nikam zásadně nesměřující Beroun starostu až tak nutně nepotřebuje. Ale město naší velikosti, které chce pokračovat v nasazeném tempu, dynamické, akční, připravené využívat příležitosti posouvat se vpřed, starostu nutně potřebuje. Vlastně nejen starostu, ale celkově kvalitní, moudré a dobře fungující vedení.
Na posledním zasedání, které částečně proběhlo ještě pod Vaším vedením, schválilo zastupitelstvo rozpočet pro rok 2016 a jmenovalo nového velitele městské policie. Co by mělo budit ze spaní Vašeho nástupce? Má Beroun aktuálně nějaký opravdu velký problém?
Aktuálně největším problémem Berouna je současné složení zastupitelstva, konkrétně jeho obrovská roztříštěnost. Tvoří ho osm různých uskupení, mnohá jen s jedním dvěma mandáty a to je při počtu 21 zastupitelů opravdu velmi komplikovaná situace. Jakákoli shoda totiž vyžaduje o to více kompromisů a tolerance a toho někteří bohužel nejsou schopni, protože nad hledáním společné cesty převažují osobní ambice. Ale to se netýká jen Berouna. Podívejte se, kolik statutárních měst nemá rok po volbách primátora, případně je z pohledu komunální politiky v rozkladu. Jak už jsem zmínila v úvodu, moje rezignace nebyla náhlým rozhodnutím. Skutečně jsem o ní vážně uvažovala několik měsíců. Nechtěla jsem ale odejít v situaci, kdy bych svému nástupci nechala na stole rozdělané nějaké opravdu zásadní věci. V životě města nikdy není bod nula, kdy by bylo všechno hotovo. Takový moment není tedy ani teď. Na druhou stranu město má za sebou oslavy významného výročí a úspěšně doběhly i investiční akce z regionálních operačních programů a ze švýcarských fondů, které se za mne rozpracovaly. Byla to dlouhá řada opravdu zásadních a náročných projektů, které jsou teď dokončené, a Beroun předávám stabilizovaný.
Je teprve rok po volbách, ale vy jste právě řekla, že o rezignaci uvažujete již několik měsíců. To jste to musela začít plánovat téměř hned po zvolení. Mělo tedy vůbec smysl kandidovat?
Před komunálními volbami v roce 2010 si mě tahle práce našla náhodou, když jsem dostala nabídku být lídrem zavedené a úspěšné kandidátky. Neměla jsem tehdy povědomí o tom, co práce na radnici obnáší, ale se svou dosavadní profesní historií a zkušenostmi jsem si na to troufla. Rozmanitost ani množství práce pro mne nebyl nikdy problém. Během čtyř let mého prvního funkčního období na radnici se však postupně měnila a přiostřovala situace ve společnosti i v naší zemi. Vystřídali se prezidenti, premiéři, vládní strany a to všechno se bohužel výrazně a ne příliš pozitivně promítlo i do komunální politiky. Nic z toho jsem si před pěti lety a jedním měsícem, kdy jsem s kandidátkou Nezávislých Berouňáků uspěla v mých prvních komunálních volbách, nedokázala představit. Všichni od začátku věděli, že funkci starostky nedělám s vidinou další politické kariéry, ani pro peníze. A jsem přesvědčena, že tak by to mělo být u každého na takové pozici.
Ale abych se vrátila k otázce, kandidovat v roce 2014 znovu smysl určitě mělo. Chtěla jsem dokončit rozdělanou práci, což se mi nakonec vlastně v průběhu tohoto roku podařilo. Od začátku tohoto volebního období je ale problémem našeho města personální složení zastupitelstva. Absence zdravého rozumu, opozice bez vizí, lži a pomluvy. Po pěti letech každodenní dřiny mne přemohly zdravotní komplikace, únava, „blbá nálada“ a agresivní klima ve společnosti. A protože zdraví máme všichni jen jedno, už nechci pokračovat.
Za pár dnů budeme rozbalovat vánoční dárky. Co byste nadělila pod stromeček Berounu?
Asi chcete slyšet, že nového starostu. Schopného, charismatického a respektovaného. Ale já mám teď úplně jiné myšlenky. Všem berounským občanům bych nadělila to, co si přeji sama: zdraví pro sebe a všechny co mám ráda, lásku svého manžela a spokojené a šťastné děti.
